Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

U vypisování poznámek z textu by měli žáci přemýšlet

Dostali jste někdy od kolegy podobný papír se zadáním suplování?

Nastudují si s. 120 – 124 a sami zapíší do sešitu. Nakreslit rámeček 3.2

Stává se to, že? Nemám nic proti podobně zadaným úkolům. Jsou okamžiky, kdy se bez nich člověk neobejde.

Ovšem to, jak a především KDY podobné zadání zazní, má svůj háček. V určitém věku si žáci nemůžou sdělení napsané na tabuli přeložit jinak než jako „Opište si to z učebnice.“ A jak výzkumy PISA prokázaly, naši žáci umí vytáhnout informaci z textu. Bohužel s ní neumí dál pracovat.

Žáci si třeba neumí informaci přetavit do vlastního jazyka

Důvodů, proč jim to nejde, je samozřejmě hodně. Jedním z nich může být i to, jak jsou zvyklí s informacemi v hodinách pracovat.

I dovednost dělat si z textu kvalitní poznámky v sobě nemá každý žák od přírody. Někteří z nich se ji musí naučit.

Skoro bych řekl, že po sítu na žáky, které učitelům základních škol připravují víceletá gymnázia, se tuto dovednost musí „znovu“ učit více jak polovina žáků ve třídě. A teď nepřeháním.

Pracovní listy s cílem naučit žáky vyhledávat odpovědi od určitého okamžiku nestačí

Dnes žáci na školách běžně (doufám) dostávají pracovní listy, s jejichž pomocí si vypisují informace ze studijních materiálů či učebnic. Přesněji řečeno, sami vyhledávají odpovědi na otázky.

Myšlenka takového pracovního listu je velmi jednoduchá:

učitel vyhledá v textu důležité informace (nebo se zaměří na to, jaké důležité informace by měli jeho žáci znát) a připraví pro ně seznam otázek, které mají zodpovědět.

(Pracovní list by mohl vypadat třeba jako tato ukázka pro žáky 7. ročníků z projektu Týden ve středověké písařské dílně).

Pozor, neříkám, že je na těchto pracovních litech špatně. Naopak, používám je, a používám je velmi, velmi často, zejména k tomu, abych žáky učil hledat informace ve více zdrojích.

Od určitého věku nebo úrovně studijních dovedností ovšem nestačí.

Ovšem od určitého věku/úrovně tak nějak přestávají stačit. Řekl bych, že nejpozději v na konci sedmé třídy valná většina žáků dokáže v textu (či dalších zdrojích) důležité informace identifikovat, aniž by potřebovali vodítko z návodných otázek. A právě v tomto okamžiku by měl učitel zvednout laťku studijních dovedností o kousek výše.

Studenti se musí naučit přetavit informace do svého vlastního jazyka

Ve svém starším článku jsem psal o tom, že nesnáším, když se u zkoušení (testu a jinde) stane žák tzv. průtokovým ohřívačem a papouškuje doslova informace, které někde získal. Je jedno, jestli jsou to informace získané ze zápisu na tabuli či z učebnice.

Jak vést žáky k tomu, aby se nad studovaným materiálem zamýšleli?

Existuje určitě hodně cest. Jednou z nich může být třeba minulý článek o poznámkách ve stylu Cornell.  Další způsob, který s žáky používám, na Cornellu staví.

Zkuste „Interaktivní studijní poznámky“

Pomocí tohoto materiálu se snažím učit žáky studovat z textu s tím, že skutečně přemýšlejí nad tím, jaké informace si z učebnice opisují. Jak s materiálem pracují?

Před hodinou (a prací)

Pokud vaši žáci nic podobného nedělali, nezačínejte s učebnicí. Vyberte jim takový text, ve kterém nejsou základní informace zhuštěny do několika vět, jak to dnes mnohé učebnice dělají. Ideálně poslouží například texty psané populárně naučným stylem.

Ujistěte se, že je text rozdělený do odstavců, že obsahuje nadpisy a podnadpisy. Určitě neuškodí, když v něm budou zvýrazněné některé pasáže, např. tučně. A když už jsme u toho, ať jim téma přijde aspoň trochu atraktivní.

Zařiďte, ať mohou žáci do textu psát. A že mají čím.

Možná vám (ne-učitelům či učitelům na prvním stupni) teď přijde, že mluvím z cesty. Bohužel nemluvím. U vyšších ročníků se běžně stává, že někteří jedinci tak nějak nemají čím psát.

Tato aktivita je co do pomůcek velmi náročná: žáci budou potřebovat dokonce dvě barvy, tedy různé kombinace tužky, propisky či zvýrazňovače. Zařiďte si, ať mají před prací vše potřebné, jinak nemá cenu následující kroky.

Při rozdávání studijních materiálů je požádejte, ať s nimi zatím nic nedělají. Během toho si připravte na tabuli šablonu, do které budete psát. Můžete ji rychle načrtnout, promítnout přes meotar (tedy nafotit na folii a pak promítnout) či dataprojektor.

(V hodině) Před čtením

Problém:

Když lidé dostanou nějaký text, jen mizivá část s tímto textem pracuje efektivně. Zkoušel jsem to opakovaně se žáky, i s dospělými na seminářích. Výsledek byl vždy stejný. Více jak dvě třetiny osazenstva začaly text okamžitě číst. Prolétnout text očima a zamyslet se nad tím, co se bude číst, se holt musí naučit.

1.      Požádejte žáky, aby přeletěli text očima a do prvního sloupečku napsali:

Hlavní název, podnadpisy, názvy oddílů a všechny informace, které ji při přelétnutí zaujmou. Nechejte si tyto informace nadiktovat a zapište je na tabuli.

Během „přelétnutí“ se jistě objeví v hlavách některých spolupracujících studentů otázky o vztahující se k tématu, o kterém budou číst. Dělal jsem tuto aktivitu hodně krát (s jiným pracovním listem) a ještě se mi nestalo, že by se ve třídě neobjevil nikdo, kdo by nějakou otázku nevytvořil. I tyto otázky napište na tabuli do prvního sloupce.

(V hodině) Při čtení

Problém:

Jak už zaznělo výše, žákům často dáváme pracovní listy, do kterých pouze vypisují odpovědi na námi stanovené otázky. A to rozhodně nezajistí, že žáci nad daným tématem přemýšlejí.

2. Začněte společnou ukázkou

Nejedna aktivita, do které jsem se kdy se žáky pustil, selhala. I když její obsah vypadal lákavě – a při promýšlení jsem nenarazil na nic, co by mohlo způsobit problém, v hodině začala nějak podivně škobrtat. Problém vznikl v téměř stech procentech případů špatným zadáním.

U aktivit, které mají vést k rozvíjení čtenářských dovedností žáků (tedy pracovat s něčím, co přece – podle jejich dojmu – už dávno umí), se nepřesné zadání neskutečně vymstí.

Proto jsem si zvykl během u podobných aktivit nejprve ukázat, co přesně mám na mysli.

1. Podtrhnout nejdůležitější informace.

Krok, se kterým nebývají problémy – pokud jste ovšem vybrali vhodný text.

2. Vytvořit otázku, kterou by položil učitel v testu.

Krok bývá zpočátku obtížný, nejsou-li žáci zvyklí pracovat s otevřenými otázkami, občas chvíli trvá, než si uvědomí, jak přesně se mají ptát, a že to vlastně není vůbec těžké. Jiná forma zadání: „Jak byste se zeptali, abyste tuto informaci slyšeli jako odpověď?“

Samozřejmě jim můžete pomoci vaší vlastní otázkou, ale nedoporučuji. Ať se projeví ti šikovní, které ve třídě také máte.

3. Zapsat otázky na tabuli do prostředního sloupce

Napište nejlepší otázky na tabuli do prostředního sloupce. A pokud možno, nechtějte jen jednu, ale více. Vyberte si z nich tu nejlepší – ale zajistěte, aby ostatní žáci – včetně toho, kdo vám otázku řekl – věděli, proč jste nevybrali právě jeho. Mnohdy to vezme i dvě tři minuty, než se dostanete ke kvalitní otázce. Žáci však pořád musí slyšet, proč se vám znějící otázky stále nelíbí.

3. Upozorněte na různé druhy otázek – a na slovesa, které se v nich mohou objevit.

Ještě se mi nestalo, aby se na tabuli objevil jeden jediný typ otázek „Co je…“ (s jediným slovesem „být“. Chcete-li je trochu potrápit, stanovte jim podmínku, něco jako otázek s „být“ můžete mít jen 5. Podle délky textu zadejte počet otázek, které mají žáci vytvořit.

Do podobné hodiny nejde jít s tím, že si jen nachystáte (tedy nakopírujete) studijní texty a formuláře na otázky. (Zkusil jsem to jednou a vícekrát to už neudělám.) Musíte dopředu vědět, jaká fakta mají žáci z textu získat – a musíte jim v případě potřeby vysvětlit, co kde vynechali či přeskočili a proč to dělat neměli.

Jestliže vaši žáci s metodou začínají, použijte kratší texty a počtem otázek kolem 20. Později můžete klidně přidat… a ještě později (nebo při nějaké ideální situaci) už nebude potřeba žádný počet zadávat.

4. Obejděte třídu, abyste viděli, že všichni pracují

Ač patřím k učitelům, kteří se snaží žákům nabízet dostatek prostoru pro samostatnou práci ve skupinách, u této metody (zejména pokud s ní právě začínáte) rozhodně skupinou práci nedoporučuji.

Úkol je to velmi nezvyklý a napoprvé (napodruhé, napotřetí i napočtvrté) velmi obtížný, takže se vám může klidně stát, že žáci budou žvanit a nic neudělají. V každé třídě, kde jsem s touto metodou pracoval, se objevil minimálně jeden žák, který to ve společné ukázce nepochopil. Anebo se aspoň tvářil, že nechápe, co má dělat.

Slabší žáky musíte trochu navést

V prvním případě projděte stejný postup jako v ukázce společné ovšem s tím rozdílem, že se podíváte na další odstavec

A chronické nepracovače správně povzbudit namotivovat

Článek pana Čapka „Ach jo, to sou zase ty vaše přemejšlivý otázky…“ velmi trefně vystihl situaci podobných chronických nepracovačů. Skupinová práce je ve své podstatě víceméně spravedlivě nehodnotitelná a k podobným projevům odmítnutí pracovat během ní dochází, žel, velmi často. Stejně tak se některým žákům nechtějí pracovat na interaktivních poznámkách.

Na rozdíl od skupinové práce by v tomto okamžiku měli nepracovači zavětřit nebezpečí.

Pokud jste postupovali podle návodu, vědí vaši žáci, co přesně po nich chcete. Vědí, kolik práce mají udělat. Vědí, jak a kde si mohou pomoci, když si nebudou vědět rady.

Říká se, že bychom měli hodnotit, když se žákům něco podaří. Rozhodně nemám nic proti. Dokážete tedy najít jediný důvod, proč by se nedala tato práce ohodnotit známkou? A pokud si dobře vzpomínám, naše stupnice má 5 bodů.

Upozorňuji však, že jako u každé jiné hodnocené práce riskujete, že budete muset nedostatečnou výbornou vysvětlit. Takže se vyplatí ujasnit si dopředu, jestli se těch 20 otázek dá z textu vůbec vytvořit.

(V hodině/Doma) Po čtení

I když titulek naznačuje, že se může tento krok objevit jako domácí úkol, zejména ze začátku toto nedoporučuji. Proč?

Odpověď se nabízí úplně sama. Nutili jste žáky, aby pracovali „na již zažité dovednosti“ (psaní poznámek) jiným způsobem. Měli by proto zjistit, proč jste je do toho nutili.

5. Požádejte žáky, aby z hlavy odpověděli na své otázky.

Nebo na sousedovy, je jedno, čí budou. Podstatné ale je, aby odpovídali bez papíru, ze kterého studovali, a používali jen to, co jim v hlavách během studia zůstalo.

Neověřoval jsem si to pomocí žádných „vědeckých“ testů a opírám se o reakce z hodin. Při práci s touto metodou jsou žáci po prvním čtení studovaného materiálu schopni odpovědět na 30 – 70 % otázek (podle rozumové úrovně a aktuálního stavu :D ).

V průměru (zjištěném procházením po třídě, dotazováním během práce aj.) zodpoví správně okolo 40 % svých otázek. Téměř polovina otázek – po „prvním“ přečtení nového materiálu – a ve zhruba polovině případů vlastními slovy. To mi přijde jako celkem vydařený výsledek, nemyslíte?

6. Zadejte žákům, aby si v textu dohledali odpovědi na nezodpovězené otázky.

Nezodpovězené otázky si samozřejmě mohou doplnit pomocí studijního materiálu.

7. Proveďte zápis jako shrnutí celého problému

Na závěr aktivity se vyplatí utřídit to, co si žáci z práce mají zapamatovat. Nespoléhejte na to, že si otázkami žáci vyhledají opravdu důležitá fakta. Nevyhledají, protože se to teprve učí!

Využijte toho, že většina třídy ví, o čem se mluví a vytvořte zápis společně. Ať žáci uslyší vaše otázky (u starších a zkušenějších klidně i problémové) a začnou aplikovat to, co se v textu dozvěděli. I když je to další „ztráta“ času, určitě krok nevynechejte. Znovu připomínám, ne všichni žáci tuto práci zvládnou. A přišlo by mi nefér dát do testu něco, co jste pořádně nevysvětlili.

Není to ztráta času – a za tím si stojím

Na článek pana Čapka velmi rychle reagoval pan Čulík svým pohledem. Nesouhlasím úplně se vším, něco mi přijde opravdu jako z Marsu (např. zmínka o Facebooku). Ale jednu věc mu upřít nemohu: kritické myšlení je potřeba učit. A pokud se jej žáci naučí používat, nebude jim to na škodu.

Závěry z „doufám existujícího???“ výzkumu

Když jsem se (myslím) podruhé dostal do Holandska na krátkou stáž na několika školách v Utrechtu, setkal jsem se s kantory z prestižního gymnázia, které se v té době (+/-  2004) stalo jedním z pilotních gymnázií školních vzdělávacích programů.

I dozvěděl jsem se z úst českého profesora o srovnávacím výzkumu, který (snad) proběhl. Bohužel, nenašel jsem nikde o tomto výzkumu oficiální záznamy. Pokud jej znáte – a víte o něm něco bližšího, dejte mi prosím vědět v komentářích.

Ve výzkumu srovnávali, jak jsou na tom naši a holandští studenti se znalostmi. A výsledky byly více než alarmující.

To co si z naší debaty pamatuji, jsem shrnul do grafu. Jak sami vidíte na ubrousku, v prvním až třetím ročníku jsou co do znalosti faktů na tom výrazně lépe naši žáci. Znalosti holandských žáků rostou pomalu.

Situace se ale zlomí v maturitním ročníku. Zatímco znalosti našich maturantů stejnoměrně stoupají, znalosti holandských čtvrťáků prudce vyletí nahoru.

Znovu říkám, že jsem o výzkumu slyšel zprostředkovaně a nestudoval jsem oficiální materiály. Proto si dovolím neoficiálně interpretovat.

Na stáži na holandských školách jsem byl několikrát a v zemi tulipánů jsem si našel pár dobrých přátel. A stejně jako všude jinde, i s učiteli platí: dejte dva dohromady a do deseti minut se baví o práci.

To, co jsem viděl na vlastní oči v hodinách i naše vzájemné debaty mě přesvědčily o tom, že se (alespoň na dotyčných „daltonských“ školách) rozvíjení studijních dovedností žáků opravdu věnují. Zatímco naši žáci postupují stále stejným tempem (byl to rok 2004 a níž), tedy učí se to, co slyší od svého profesora, holandští žáci pracují na svých studijních dovednostech. (A ještě populističtěji:)

Naši studenti biflují (nejčastěji frontálním způsobem získaná fakta), holandští studenti nad materiály přemýšlí. (Pardon, ale muselo to ven.)

A jak si své studijní dovednosti cizelují, roste i jejich schopnost zapamatovat si stále větší a větší objemy dat. A pak najednou zazní podivné „Sezame, otevři se.“, hlavy se otevřou a výsledky jako by někdo najednou katapultoval hodně, ale opravdu hodně vysoko. (Znovu připomínám, materiály výzkumu jsem neměl v rukou. Pokud jej znáte, dejte mi prosím vědět v komentářích.)

Tak co, pořád vám to přijde jako ztráta času? Mně nikoliv. A jestli považujete za ztrátu času čtení celého textu (který se ze zamýšlených dvou stran rozrostl na plných 5,5), omlouvám se.

A vám, kteří byste si chtěli tuto metodu vyzkoušet v hodinách, přeji pevné nervy a hodně dobré zábavy. A abyste si mohli materiály po svém upravit, můžete si je opět stáhnout ve formátu .PDF , Word 1997 – 2003, OO Writer a GoogleDocs.


    nikdo zatím nehodnotil

8 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Teď bych potřebovala takového tleskajícího smajlíka. A naklepala bych jich tu řadu. :)
    Takže aspoň tleskám sama! I já potřebuju spoustu věcí vysvětlit jak malé děcko a tady je to perfektně. Článek si přečtu ještě dvakrát, ale určitě vyzkouším hodně brzo.

  2. avatar

    Na problém otázek jsem narazila v informatice. Dala jsem úkolě připravit otázky na vyhledávání na internetu pro spolužáky. Velký problém!

  3. avatar

    Díky za velmi srozumitelný návod i za to, že se dělíte o materiály. A to z titulku je pravdivé. Ono se jim nechce - opsat tabulku je určitě jednodušší :-) - ale snad to aspoň pomalu půjde :-)

  4. avatar

    Výborné!!! Když zkouším s žáky čtení s otázkami (RWCT), narážím na stejné problémy, jaké popisujete. Tabulku určitě vyzkouším. Stejně se vždycky ptají, jestli si ty otázky mohou napsat. A pobavila mě ta zmínka o tom, že je třeba zajistit, aby měli čím psát (Paničtelko, půjčila byste mi tu propisku, až zapíšete do třídnice?).

  5. avatar

    Nooo ... co se týče propisky .. v pátek jsem se zvoněním bafla věci a řítila se do devítky. Přecházeli jsme do jiné učebny a než se všichni usadili, postěžovala si jedna žákyně, jak jí pančelka sbalila tužku během první hodiny. V tu chvíli jsem zapátrala očima na stole a zjistila, že můj penál se mnou do třídy neodešel. Smutným okem jsem se podívala na druhou žákyni se slovy, že vedle už se neptám, protože tam už propiska není, ale jestli by mi ji teda nemohla půjčit ona. :) A poctivě jsem ji hned po zapsání známek a zápisu do třídnice vrátila :)

  6. avatar

    Díky všem za komentáře.
    @Petra Boháčková. "Nemáte zač děkovat, rádo se stalo."
    @Hana Pilařová Vidíte, já si pořád říkal, čí propiska mi už týden leží na stole... No, dneska jsem ji vrátil. Majiteli, ne do třídnice. A měl ze mě velikou radost. Jestli jsem jeho výraz pochopil správně, byla to dnes jeho jediná psací potřeba. Šťastlivec. Ale tu geometrii, tu mu nezávidím. Ona ta propiska přece jen trochu vynechávala,

  7. avatar

    awiNss mdwmefnqrpfe, [url=http://zerkfzjpguxc.com/]zerkfzjpguxc[/url], [link=http://dlwrxbwsalxb.com/]dlwrxbwsalxb[/link], http://ajpynykqyuzg.com/

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.