Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Pozdní předsevzetí aneb Jak si rok 2011 za katedrou pořádně užít

Říkal jsem si, „Mám tenhle článek pověsit 31.12.? 1.1.? Nebo raději až 2.1.? Kdy ho, mí čtenáři, nejlíp snesete? Na Silvestra? Nemyslím. Na Nový rok? Možná. Až v neděli, před nástupem do práce? Hm… Nebo raději až v pondělí? Netuším.

A nakonec je tady až v úterý. A ještě večer. Nu, to nám ten nový rok pěkně začíná. Ale co, třeba se vám bude i teď k něčemu hodit.

Tak jak si tenhle rok ve škole vážně užít?

Než se člověk pustí do nějakého toho „co budu dělat tenhle rok jinak než dosud“, zkuste na to jít od lesa. Co třeba zkusit vypsat si to, co byste mohli dělat? A protože se čím dál více vracím k učitelským tématům, dovolím si ve našlápnutém tempu pokračovat.

Nejdřív je potřeba se na chvíli zastavit

Zamyslete se nad tím, co byste rádi v práci se žáky udělali. Něco, co by vám nepřišlo jako práce. Něco, na co byste se skutečně těšili.
Popřemýšlejte o tom, co jste vždy s žáky chtěli podniknout, ale tak nějak vám vadilo, že na to nemáte čas.

Co třeba:

  • učit pomocí série skutečně dobrých prezentací (nejlépe z dílny vašich žáků).
  • netradičně pojmout učivo jako komplexní projekt (tak, aby žáci pracovali a vy pomáhali jen těm, kdo opravdu potřebují, a jen tehdy, kdy to opravdu potřebují).
  • připravit výlet nebo nějakou exkurzi (samozřejmě ne jako záplata, ale jako pevná součást školního vzdělávacího programu, tj. účast povinná, výstupem jsou pracovní listy či rovnou nějaký projekt (s tím, že ti, kteří jet nemohou, třeba z finančních důvodů, budou si muset učivo dostudovat).
  • zrealizovat různé aktivity, na které se vám nějak moc nedostávalo příležitosti. (Kdybych tady začal, bylo by jich fakt hodně. Hm, tak za všechny: portfolio. Od pololetí se přece dá začít s úplně novými věcmi, ne?)

Co pohled, to jiný obrázek

Anebo vám nabídnu ještě jeden tip. Zkuste se na tyto „projekty“ podívat očima svých žáků. Co byste jako dítě školou povinné chtělo ve škole dělat? Jak byste se „chtělo“ učit?

(Poznámka na okraj: žádné jak by se vám chtělo učit z pozice učitele. Ne, ne, ne. Pěkně očima žáčka, kterým jste každý z vás jednou byli. A jestli mi budete tvrdit, že vás ve všech předmětech učitelé učili podle vašich představ, raději už na můj blog nechoďte. Raději si založte svůj vlastní – a pište, pište, pište. Ať se my, obyčejní lidé, dozvíme víc.)

Stále nic?

Jistě, týden a kousek volna mohl s mozkovými buňkami udělat leccos. Tak kdyby se vám náhodou nápady nedostavily, nabízím pár všeobecných tipů.

Tak naučte své studenty efektivně používat myšlenkové mapy

Vidět jednotlivé informace v různých souvislostech se může hodit v každé profesi. V současné době neznám žádný lepší nástroj, který by vám jen s tužkou a papírem nabízel. Stačí kus papíru, pár koleček, čar, symbolů či slov a najednou vidíte nejen třeba novou informaci, ale také to, co jste k tématu znali před tím – a jak se to k nové věci vztahuje. A při hledání hlubších souvislostí se stačí jen soustředit na jednu větev a pitvat, pitvat a pitvat do stále větší hloubky.

Studenti by se měli techniku mapování mysli naučit co nejdříve. Každá věková skupina si v ní totiž najde to své. A pokud náhodou učíte tvory stejně staré či starší, možná se vám bude hodit těchto pár tipů, jak mapy v hodinách či při práci používat.

Zkuste s žáky realizovat nějaké učivo pomocí nástrojů Web 2.0

Nástroje pro školy nového, pro profesionály běžného webu 2.0 nejsou jen sociální sítě, i když se o nich mluví především.

Svou výzvou nemyslím, že začnete se žáky používat nějakou sociální síť, jako třeba Facebook. Facebook je časožrout, na kterém naši žáci tráví hodiny a hodiny času, a tak by je to možná i bavilo. (Pokud by ovšem pracovali na vámi zadaném úkolu a ne jen kontrolovali nové statuty.)

„Nový“ modul skupin sice nabízí možnost utajení jednotlivých členů před ostatními, ale přece jen… Vzhledem k tomu, s jakou rychlostí a jak často se na Facebooku mění pravidla pro ochranu vašeho soukromí, asi bych do toho nešel.

A když už po nějaké té echt síti toužíte, tady máte tip. Se žáky letos používám (v prvním pololetí spíše vlažně, všichni jsme se rozkoukávali) sociální síť pro učitele a jejich žáky – Edmodo. V druhém pololetí budeme používat častěji. (A nebojte se, příští příspěvek bude právě o ní.)

Jak debatovat během práce na úkolu?

Pokud chcete, aby se žáci během práce na úkolu nebavili nahlas, zkuste je přesvědčit, aby při spolupráci na jenom úkolu místo chatu na Facebooku používali také nějaký ten IM nástroj jako je ICQ, Facebook [sic!], Jabber, nebo Messenger. Většina z nich něco z toho používá. A nemusíte hned běžet za správcem sítě, aby vám některý z těchto klientů nainstaloval. Využít je můžou pomocí nástroje Meebo, který běží v prohlížeči.

Web 2.0 nejsou jen sociální sítě

Existují i jiná místa, která můžete v hodinách k práci jako skupina použít. Zkuste třeba udělat nějaký ten projekt pomocí wiki nástroje jako PBWiki nebo třeba ultra-jednoduchý Writeboard.

Ukažte žákům, jak funguje Twitter. Nebo se naučte ve skupině používat nástroje na sdílení odkazů (a třeba jejich poznámkování) jako třeba Diigo.

Vytvořte výslednou prezentaci či shrnutí učiva pomocí sdílené prezentace přes GoogleDokumenty.  Nebo zadejte žákům (třeba jen volitelný) úkol ve formě glogu či jako obří pracovní plochu plnou poznámek v LinoIt. A věříte-li v rukou psané slovo, nechte je vytvořit velikou nástěnnou mapu (a tím myslím fakt velikou, začněme řekněme od 2×3 m). (Nejen elektrony živen je mozek.)

Vytvářejte cvičení/pretesty online

Během minulého pololetí jsem svým žákům vytvořil asi 40 takových jednoduchých testíků či křížovek. Podle reakcí v hodinách (kdy bude další?) mi přišlo, že je to dokonce i baví. (A navíc, kde je psáno, že je musíte tvořit vy? Od čeho jsou volitelné úkoly?)

Bohužel, ne všechny nástroje umí zobrazovat české znaky. Na začátku vánočních prázdnin jsem zkoušel nové aplikace, které by se mi (a konečně i vám) k přípravě testů hodily. Zatím nic moc. Až najdu něco opravdu ideálního, dám vědět.

Ale nebojte se, minimálně na úrovni základní školy není podle mě potřeba mít vlastní Moodle e-learningový server, aby člověk mohl pro žáky podobná cvičení tvořit. Nemá sice všechno naservírované pod nosem, ale na Internetu je kopa míst, které vám podobné materiály pomohou vytvořit – a bezbolestně.

Používejte šablony pro vytváření pracovních listů — a ať vypadají hezky, prosím

Každý učitel vychrlí během školního roku desítky, možná stovky pracovních listů. Na tom není nic divného.

Jenže, trochu divně už působí to, jak tyto pracovní listy vypadají. I učitelé by si měli uvědomit jedno: komunikujeme s generací, kterou odkojil design. A jiné už to nebude.

Od mala se na rozdíl od nás dívali na vizuálně atraktivní a především (po stránce komerční) propracované „objekty“. A měřítkem předmětů každodenní potřeby se bohužel dívají i na to, co jim nabízíme.

Pokud vaši žáci používají pracovní listy jako učební materiály (tj. řekněme minimálně třetinu látky si nepíší do sešitu, ale vytváří si zápis právě do pracovních listů), asi by nebylo od věci, aby i tyto materiály nějak vypadaly.

Nemyslím tím, že musí být za každou cenu barevné jako učebnice. To byste se nedoplatili. (I když stačí jednou za čas koupit balík barevných papírů a nakopírovat běžné pracovní listy na papíry barevné. Uvidíte, že vám urvou ruce. A že zrovna tuhle barevnou „sadu“ nenajdete nikde povalovat se.

I černobílý materiál umí mít své kouzlo: stačí jen, aby si člověk dal pozor na to, jaké písmo používá, jak na stránku uspořádává a kam se zarovnávají jednotlivá cvičení, zda se nějak odlišuje studijní část materiálu od části pracovní a podobně.

Cest je mnoho. Navíc jsem amatér, takže si dovolím jen pár postřehů.

Pokud používáte Microsoft Office, máte cestu trochu prošlapanou. Přednastavené styly dokumentů (pokud člověk nezačne čarovat s fonty a nastavením – snad kromě vzdálenosti odstavců, ty si to trochu zaslouží) zajistí, že dokument vypadá „jakž takž.“ Pamatujte, i silnější okraj má své kouzlo: zejména budete-li chtít, aby jej žáci využili jako místo, kam provedou hodnocení toho, jak danému tématu rozumí.

Pracujete-li si OpenOffice, musíte si nějaké ty drobnosti upravit. Chce to jen dopředu trochu popřemýšlet a styly si vkusně nastavit. A potom už můžete vesele sypat jeden materiál za druhým.

Jak? Stačí si uložit pár základních formátů pracovních listů (z mé sady: kratší zadání x hodinové úkoly x vícehodinové úkoly x projekty x zadání skupinové práce) jako šablony… a máte kus práce hotový.

O prezentacích se raději zmiňovat nebudu… Z těch pár ukázek, které jsem viděl musím vytvořit nelichotivý závěr: na tomto kolbišti české učitelstvo zatím hodně, hodně, hodně prohrává. Nu, i výklad se musí dobře připravit.

A děláte-li své materiály pro žáky pomocí GoogleDokumentů, nu… asi víte, proč to děláte. Za sebe vám přeji hodně štěstí.

(Nemám nic proti věcem zdarma, sám jich dost používám. Jsou však věci, za které se vážně hodí si trochu připlatit (nebo se naučit obejít se bez nich). Dovolím si jen malé úsloví: Na kole se z Brna do Prahy člověk taky dostane. Jen to trvá o něco déle…) Někdy je zadarmo prostě příliš drahé.

Učte žáky, jak tvořit definice vlastními slovy

Těleso ponořené do kapaliny… Jistě, poučky jako Archimédův zákon mají své kouzlo. Jenže magie okamžiku zmizí, když za bezchybně vychrlenou poučkou slyšíte absolutní prázdno. Co to znamená v praxi? Vysvětli mi to na konkrétním příkladu… Dvě z mnoha vět, kterými sypu rozsudek smrti na vyznavače zkušební metody zvané průtokový ohřívač.

(Pro ty, kteří se stále ještě topí v oparu z vánočního jíní: metoda průtokový ohřívač spočívá v tom, že žák pouze „ohřeje“ slova učitele. „Řeknu mu to přesně, jak nám to říkal…“ nepatří mezi nejlepší nápady, jak přežít zkoušení. Skoro bych řekl, že se co do umístění pohybuje na úplně opačné straně pomyslné osy přežití.)

I zdánlivě nudné definice se dají učit na příkladech. Dovolím si odkázat na jednu ukázku.

A jak to všechno sfouknout?

Před několika lety jsem si dovolil vytvořit kraťounký návod, jak zrealizovat téměř jakékoliv předsevzetí. A teď jej doplním o jednu jedinou „vychytávku“:

Vyberte si jednu jedinou věc, jeden jediný projekt, který by měl spatřit světlo světa. A udělejte všechno proto, aby se tak stalo.

Uvidíte, půjde to. A úspěch, úspěch je tou nejlepší motivací.


    nikdo zatím nehodnotil

2 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Pane Bajere, skoro bych se chtěla vrátit do let školou povinných a stát se žákyní Vaší třídy už jen proto, že z Vašich slov plynou úplné motivační veletoky. S chutí jsem si přečetla i Váš návod na realizování předsevzetí. Dovolím si tvrdit, že to o čem píšete si mnozí z nás uvědomujeme a někde uvnitř cítíme, že takhle by to mělo být. Ale Vy jste to dokázal popsat "od hlavy k patě" jasně, přehledně a tak lákavě, že i Ti nejzatvrzelejší konzervativci musí pocítit nutkání to prostě zkusit. Skoro bych Vaše blogy chtěla doporučit jako povinnou školní četbu pro celý náš pedagogický sbor (přestože nijak nesnižuji jeho kvality a nadšení pro pedagogickou činnost)
    Díky!

  2. avatar

    Musím říct, že spoustu nápadů mám podobných nebo stejných. Bohužel je pravda, že se dá zvládnout jen jeden. Obzvlášť když má člověk i nějaké své profesní projekty. Rozhodla jsem se nakonec pro vytvoření blogu pro třídy, které by si kromě psaní textů vyzkoušely i psaní komentářů. Inspirace pochází z Pepoušova nápadníku: http://goo.gl/umQ9D. (Když otevřete odkazy, dostanete se na rady ke komentářům, které mi hodně připomínají metodu otázka - uznání.)
    Hodně mě inspiroval jiný nový článek od Vás: Jak donutit nadpisy, aby "vystoupily" z obrázku na snímku? http://goo.gl/fijlV. Nápad s bublinami jsem měla také, ale nakreslené to vypadalo hrozně. Teď už vím, co tomu chybělo (fotka).
    Těším se na článek o Edmodu, protože tohle moc nepoužívám. A taky na to, že se tu dozvím, jak některý z projektů dopadl.

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.