Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Kreslení obrázků v praxi: Vysvětlení definice obrázkovým mikropříběhem

Minulé PEPOUŠovo vlnobití vlnobilo o tom, jak během výuky používat jednoduché kreslené obrázky z knížky Nápady na ubrousku. V průběhu diskuse zaznělo, že se tato jednoduchá metoda může použít v jakémkoliv předmětu a u téměř jakéhokoliv tématu. Objevilo se i několik konkrétních ukázek a vznikl prostor, kde by učitelé mohli sdílet své obrázky – a inspirovat jimi své kolegy. Ve čtvrtek jsem na stránku přihodil svou špetku do mlýna i já – ukázku, jak jsem pomocí obrázků vysvětloval v mediální výchově definici žurnalistiky.

Výsledný obrázek si můžete prohlédnout. Není úplně kvalitní, fotil jsem jej telefonem…

Celý příspěvek »


Hledáte jinou formu záznamu? Zkuste vytvořit třeba mapu příběhu

„Pane učiteli, co přesně máme o tom příběhu vlastně zjistit?,“ zeptala se mě jedna žákyně. (Pokud vám tato otázka něco připomíná, nemýlíte se. Vzpomeňte si na kreslení pověsti Davida a Goliáše odkaz a ocitnete se na správné lodi.)

„No, máte vědět, jaké postavy v něm vystupují, kdy a kde se odehrává, jaké hlavní události se v něm stanou, vysvětlit, o jaký literární útvar se jedná a proč, popsat, co se vám na příběhu líbí nebo nelíbí… a to všechno byste měli zvládnout podrobně vyjmenovat – a případně pěti nebo šesti větami shrnout. Stačí?“

„Ale to je přece hrozně těžký!“ vykřikla svou oblíbenou průpovídku Ema. Celý příspěvek »


U vypisování poznámek z textu by měli žáci přemýšlet

Dostali jste někdy od kolegy podobný papír se zadáním suplování?

Nastudují si s. 120 – 124 a sami zapíší do sešitu. Nakreslit rámeček 3.2

Stává se to, že? Nemám nic proti podobně zadaným úkolům. Jsou okamžiky, kdy se bez nich člověk neobejde.

Ovšem to, jak a především KDY podobné zadání zazní, má svůj háček. V určitém věku si žáci nemůžou sdělení napsané na tabuli přeložit jinak než jako „Opište si to z učebnice.“ A jak výzkumy PISA prokázaly, naši žáci umí vytáhnout informaci z textu. Bohužel s ní neumí dál pracovat. Celý příspěvek »


Jak učit žáky klást otázky k učivu aneb Poznámky ve stylu Cornell, verze 2.0

Když jsem před několika lety napsal poprvé o metodě vedení poznámek ve stylu Cornell, objevilo se k článku hned několik komentářů a vzkazů. Jejich autoři naznačovali, že jim tato metoda přijde velmi užitečná.

I pustil jsem se do dalšího experimentu a zkusil tuto metodu naučit učitele na několika svých seminářích. A pokaždé jsem se dozvěděl, že se jim psaní poznámek tímto způsobem líbí – a že jej začnou v praxi používat. Celý příspěvek »


Pozdní předsevzetí aneb Jak si rok 2011 za katedrou pořádně užít

Říkal jsem si, „Mám tenhle článek pověsit 31.12.? 1.1.? Nebo raději až 2.1.? Kdy ho, mí čtenáři, nejlíp snesete? Na Silvestra? Nemyslím. Na Nový rok? Možná. Až v neděli, před nástupem do práce? Hm… Nebo raději až v pondělí? Netuším.

A nakonec je tady až v úterý. A ještě večer. Nu, to nám ten nový rok pěkně začíná. Ale co, třeba se vám bude i teď k něčemu hodit. Celý příspěvek »


Myslím, že naše školy možná potřebují RESTART

Instalovali jste někdy do počítače hromadu programů na jeden zátah? Určitě ano. A myslím, že jste k tomu přistupovali podobně jako já, tedy s heslem: Když už u toho člověk musí sedět, proč to neudělat všechno najednou, ne?

Ale ouha. Skončili jste – a počítač jel neskutečně pomalu. Zadrhával se i u nejjednodušších úloh, obrázky místo vteřin načítal minuty, videa se zadrhávala co chvíli… a když jste se snažili oskenovat nějaký text, vypadalo to, že si kabel mezi počítačem a skenerem vzal dovolenou.

Každý systém potřebuje po změnách trochu ulevit. A jeho potřeba je o to akutnější, o co náročnější proměnou prošel. Celý příspěvek »


Jak jsem učil pověsti aneb kreslení jednoduchých obrázků v praxi

„Pane učiteli, a podle čeho poznám, že je to pověst?“

Byla to nevinná otázka nevinného dítěte? Potutelná otázka, kterou se žák (v tomto případě žákyně) snaží zahnat kantora do kouta či aspoň trochu pozdržet hodinu? Nebo je to otázka myšlená zcela vážně – a učitel by měl vyskočit metr do výšky a radostí zvolat: „Ona myslí… Ona myslí…“?

Nebojte se, nic dalšího z Roku ďábla parafrázovat nebudu. Možná by to bylo na místě, neboť se mi občas zdá, že po zaznění otázky PROČ? přede mnou sedí ve třídě ne skupina rozjetých puberťáků, ale spíše skupina meditujících hledačů, kteří mlčí, aby stejně jako pan Plíhal ve filmu „slyšeli anděly“.

Jako pedagogický optimista jsem z otázek zvolil možnost třetí. A asi bych měl v úvodu dodat, že v této hodině zas tak „ticho“ nebylo. Celý příspěvek »